BLOG

Petr Korbel a jeho 5 černých myšlenek

Ať už hrajete stolní tenis na jakékoliv úrovni, vždy má hráč pouze jediný cíl: podat co nejlepší výkon s cílem porazit soupeře.

K tomu, abyste podal výkon hodný vašeho potenciálu nebo se alespoň k němu snažil přiblížit, potřebujete mít dobrou techniku, kondici, taktiku, ale především jasnou mysl. Říkám tomu nastavit si hlavu. Srovnat myšlenky, zamyslet se nad nadcházejícím zápasem a příštím soupeřem. Ale co je nejdůležitější – nenechat si zacpat hlavu myšlenkami, které negativně ovlivní váš výkon.

Může to být jedna negativní myšlenka, která se vám neustále vkrádá do mysli a tam se zacyklí a opakuje. Může se jednat o změť několika myšlenek, které se přes sebe překrývají a vaše vnitřní já s nimi svádí tuhý boj – tužší boj než se svým soupeřem na druhé straně stolu. Pokud nefunguje hlava, vždy to ovlivní váš výkon, i když jste třeba dobře připraven po fyzické stránce.

Vybral jsem pět nejčastějších negativních myšlenek, které musíte dostat ze své hlavy:

Dneska mi to nejde.

Ať už se špatně vyspíte nebo nejste ve své kůži po hádce s manželem/manželkou/tchýní, je třeba si uvědomit, že to je pouze o vás a vašem vnitřním pocitu. Jak na to? Zkuste si představit, že na druhé straně stolu stojí soupeř, který se třeba cítí ještě hůře.

V této hale se mi nedaří.

Určitě to znáte – pokud vyhráváte, nic vás nerozhodí. Ale jakmile se přestane dařit, hned nám všechno vadí – je tu špatné světlo, podlaha klouže, míčky jsou šišaté a vůbec neskáčou, spoluhráči fandí moc nebo málo, soupeř má štěstí atd. Zkuste se třikrát hluboce nadýchnout a vydýchnout, zklidnit se a oprostit se od okolních vlivů.

Co si o mně lidé pomyslí, když prohraju.

Obava z výsledku je nejčastější negativní myšlenka sportovců. Strach z porážky je to nejhorší, co může jakéhokoliv sportovce potkat. A že to někdy potká každého. Jediným řešením je zvyknout si, naučit se s tím žít a hrát a snažit se tuto myšlenku dostat z hlavy pryč. Jak? Zeptejte se sami sebe. Co se stane tak hrozného, když prohraju? Vždyť nehraju o život. Mí přátelé/spoluhráči mě nepřestanou mít rádi. Neztratím práci nebo živobytí. Důležité je se na stolní tenis podívat z nadhledu a umět si připustit, že je to jenom sport.

Když nedám tento lehký úder, tak nemůžu vyhrát…

V průběhu zápasu se můžete dostat do situace, kdy se nedaří a vy zkazíte snadný míček. V tu chvíli se v člověku něco zlomí a napadne ho: tento zápas nemůžu vyhrát! Má rada? Nikdy se nenechejte soupeřem zlomit. Řekněte si, že šlo pouze o jeden míček v zápase a ten je již za námi. Už s ním nic neudělám. Je to minulost, kterou nezměním. Můžeme se z něho poučit, změnit taktiku nebo techniku. Ale nesmí negativně ovlivnit můj další výkon nebo průběh utkání.

Ideálním příkladem sportovce, který se nikdy nevzdává, je Rafael Nadal. Bojuje za každého stavu a o každý fifteen. Nic protivníkovi nedá zadarmo. A proto je tak těžké jej porazit. Protože víte, že takového hráče musíte udolat sám.

S tímto hráčem se mi nedaří a nemůžu ho porazit…

Impulzem k této myšlence je převážně špatná bilance proti konkrétnímu soupeři. Nebo mi nevyhovuje jeho styl či kombinace jeho potahů.

Jak na to? Důležité je si po porážce s hráčem, se kterým se mi nedaří, udělat pár poznámek. Co jsou jeho silné a slabé stránky, jaké používá podání, jak přijímá můj servis.

Ostatně takovou statistiku o soupeřích je dobré si vézt na všechny hráče. Aby mě příště nepřekvapil ten, na kterého se mi daří, něčím novým.

Pokud máte s někým negativní bilanci, je třeba si hlavu nastavit tak, že to nevadí a že dnes je řada na mé vítězství. Vždycky jsem měl o motivaci více, to soupeři „vrátit“ i s úroky. Nikdo není neporazitelný a každý může mít den blbec.

Nikdy nesmím jít ke stolu skleslý a předem poražený. Jak řekl Bohumil Váňa: „Jen ten zápas je ztracen, který je ztracen v naší mysli.“

Zdraví Vás a hodně vítězství přeje

Petr Korbel

pk 2